Před několika lety napsala paní docentka Ilona Švihlíková knihu s trochu provokativním názvem „Jak jsme se stali kolonií“.
Jaroslav Bašta
24. října 2021 - 03:20
V knize do detailu objasnila, proč v průběhu ekonomické transformace prováděné formou divoké privatizace v devadesátých letech ztratila Česká republika svoji samostatnost. Přestože se to nikdy příliš nezdůrazňovalo, před čtyřmi lety v roce 2017 některé agentury vyškrtly náš stát ze seznamu vyspělých zemí ze dvou hlavních důvodů. Prvním byla výše příjmů na hlavu, která odpovídala (a nadále odpovídá) úrovni zemím rozvojových. Za druhou ještě závažnější příčinu pak považovaly skutečnost, že česká vláda ztratila schopnost ovlivňovat českou ekonomiku, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Jinými slovy, v naší vlastní zemi nám ve skutečnosti již nic nepatří, protože od roku 1993 objem majetku v cizích rukou stoupl sedmkrát a zahrnuje všechny přirozené monopoly (voda, energie), český majetek zůstal objemově stejný, ale zahrnuje mémě důležitá, až zbytná odvětví. Ke cti vlády Andreje Babiše slouží, že od roku 2017 výrazně zvedl výši příjmů, ovšem status rozvojové země nám zůstal, takže od letošního jara nás znovu může financovat EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj). Jinak její pomoc nám symbolicky skončila za krize v roce 2008.
Za této situace bylo celkem s
podivem, že naši majitelé (nadnárodní firmy s hojnou německou
účastí) do naší politiky otevřeně nezasahovali. Možná
podcenili výsledky voleb v roce 2017, kdy se spolehli na své
posluhovače, že je účelovým trestním stíhání zbaví
nedostatečně loajálního předsedy ANO Andreje Babiše. Nezdařilo
se, dokonce se stal premiérem a hrozilo, že bude pokračovat ještě
jedno volební období. Proto poprvé v historii České republiky
tradiční poslední předvolební podraz (tentokrát s Pandora
Papers) se odehrál v zahraniční režii. Pomohl, ale dnešní
triumfující vítězové voleb se již nikdy nezbaví nálepky
kolaborantů
s cizí mocí. Normálně by se na to asi brzo zapomnělo, ale
protože se nacházíme v předvečer Matky všech krizí, se kterou
jejich vláda bude spojována, asi by se měli začít bát již od
konce příštího roku.
Vláda Bruselské pětky bude muset
řešit ekonomické potíže nesrovnatelně horší než byla krize z
roku 2008. Ta svou povahou byla finanční, takže nedopadla na
občany bezprostředně, nepocítili to hned a fyzicky. Jenom
zvolna zchudli a nadávali na privatizaci zisků a nacionalizaci
ztrát. Energetická
krize
si své označení Matka všech krizí zaslouží. Zdražení úplně
všeho bude jen začátek. Obávám se dopadů politických, které
budou záviset na tom, jak se podaří za těchto podmínek udržet v
chodu energetickou soustavu.
Hlavní otázka při katastrofickém scénáři zní: kolik black outů bude třeba, aby rozvalily Evropskou unii a její Green deal? Protože o viníkovi krize žádné pochyby nebudou. Ostatně Frans Timmermans se opravdu chová jako Mao Ce Tung při prosazování čínského Velkého skoku vpřed. Dopad na českou politickou scénu bude asi stejný jako v roce 1989 – naše eurohujerská politická reprezentace bude zase poslední, komu dojde, co se vlastně děje. Pak tu ovšem kromě Pirátů nezbude žádná proevropská strana a jako největší vlastenci se budou prezentovat STANaři a lidovci, kteří si jako první najdou nového protektora.
Přesto jsem optimista a věřím, že i tak se podaří dát dohromady vládní většinu, která zahájí obnovu národního státu podobným způsobem jako Poláci a Maďaři. Jiná cesta z nastávající krize neexistuje, končí Jaroslav Bašta komentář pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)